Dneska jsme se vzbudili asi v jedenáct hodin. Venku bylo zateženo a louže. Asi hodinu nám trvalo, než jsme se vykolébali z pokoje s tím, že se dojdeme podívat jen jak je venku a podle toho se oblékneme na první procházku. Před hotelem jsme s politováním zjistili, že lije jako z konve a vítr ohýbá palmy až u kořenů. Zašli jsme na concierge, nechali si dát mapu okolí a vysvětlit co se kde zhruba nachází. Po příchodu na pokoj se nám nikam nechtělo. Jenže se začala ozývat naše bříška. Dostali jsme při příjezdu sice amenitu v podobě různého ovoce, což bylo úžasné osvěžení a velká mňamka, nicméně co si budeme povídat maso je maso. Padlo rozhodnutí, že musíme ven. Vezmeme deštníky a hurá do města.
Už dostat se někam pěšky je v Ammánu boj. Nic pro vozíčkáře. Buď musíte po silnici, protože uprostřed chodínků rostou palmy nebo jsou chodníky 40cm nad úrovní vozovky a dva vedle sebe se na nej jen stěží vejdou. Po půlhodině chůze, kdy jsme ani pořádně neviděli na cestu nás hlad zahnal do KFC. Žádné experimenty, prostě sázka na jistotu. Při jídle se Pájovi podařilo vymačkat kečup nejen na hranolky, ale i na bundu. No nasmáli jsme se opravdu hodně.
Nepospíchali jsme, ale i přesto venku pršelo tak, že místní dámy, které nosí na hlavách ty barevné ručníky už měly hlavy na stranu jak je měly těžké a plné vody. Nicméně jsme za celý den byli jediní, koho jste mohli potkat s deštníkem. Zvedli jsme se a šupajdili dál. Vyšplhali jsme se boční ulicí o pár ulic výše a připadali jsme si v tu chvíli jak na černé sjezdovce ve Sv. Petru. Když tu napadne jednou za čas sníh, jsou některé místní úseky prostě nesjízdné. Potkali jsme spoustu krámků s dobrotami a tak Pája navrhl, že by to chtělo sladkou tečku. Na to se nedalo nic říct. Zkoušel se sice domluvit s prodavačem, že tyhle voňavé dobroty neznáme a že jen ochutnáme než něco koupíme, ale nějak si nerozumněli. Chlapík vzal tácek a hned nám vše nandal 2x. Vysmátí jsme zaplatili 1JOD (asi 26Kč) a odešli z krámku. Ještě v pár podobných jsme se stavili, protože tam nepršelo, moc to vonělo a vše bylo krásně naaranžované. Skončili jsme v jednom nákupním centru. Mělo tři vchody a čtyři patra. Rozhodnutí padlo. "Od shora dolů a ven". Hned u vstupu jako všude security a bezpečnostní rám. Jenže obchoďák byl asi nějaký nový, takže obsazena byla asi jen polovina obchodních prostor . Bylo to tedy celkem rychlé a my skončili v Carrefouru. Na zítra k snídani jsme koupili něco sladkého, 7UP a džusík. Pokladnímu jsme asi byli podezřelí a ptá se odkud jsme. "Z Český republiky, víte kde to je"? Nevěděl, ale okamžitě vypállil: "Kapitán Pavel Nedběd, že jo?" Dostal chválíka a my vypadli. Venku jsme chytili taxíka a za 0,60JOD (asi 17Kč) nás odvezl až k hotelu.
Po návratu Pája rozhodl, že připraví článek z předchozího dne na web, ale že si to musí rozmyslet.
Dostal jsem skvělý nápad. Přidal jsem se. V osm večer nás vzbudil chlapík z Housekeepingu, že nám prý jde rozestlat - srandista. Pája otevřel a požádal ho ať se staví v devět, že budeme pryč. Vstali jsme a odpotáceli se na bar, kde jsme si objednali Café Latte. K tomu nám přinesli oříšky, proužky mrkvičky a okurky včetně dresinku k namáčení. Asi po deseti minutách číšník usoudil, že toho máme na stole málo a donesl ještě na talířku několik cookies. Strávili jsme tam příjemnou půlhodinku a napadlo nás, že by přišla vhod koupel. No co, zašli jsme do pokoje pro plavky a sjeli osm pater do druhého podlaži.
Bazén má slabých 15 metrů a chlapík na Spa receci se nám omluvil, že máme k dispozico pouze vnitřní bazén, jelikož venkovní otevírají až 1. dubna. Nevadí, vyzkoušíme ho po návratu z Aqaby. Dali jsme pár bazénů v úžasně teplé vodě a hupsli do vířivky. Voda 42°C. Lahoda, chrochtáme si. Po deseti minutách, máme dost. Hups do župánků a válečka na lehátkách vedle bazénu. Dostali jsme chladné ubrousky, aby nás po horké lázni nerozbolela hlavinka. Úžasný relax. Probíráme dnešní den a libujeme si v představách, že na to opravdu máme. Je na čase se zvednout a dát tělu ještě jedno potěšení. Jdeme do parní lázně. Při odchodu nás čekalo jedno milé překvapení. Náš hotel má squashový kurt. Bohužel mají všechny boty na zapůjčení pouze do velikosti 42. Plán na zítra je jasný. Koupit boty a vymyslet plán na další dny. Snad to stihneme. Jak vidíte, máme tu fofr.
Vrátili jsme se na pokoj, ale do postele se nám nechtělo. Jelikož se dnešní den podepsal na mých botech naprostým promáčením a bylo zřejmé, že nestihnou do rána uschnout, požádal jsem recepci o jejich usušení. A když už jsme byli na recepci nebylo nic jednoduššího, než se nechat zlákat libými tóny linoucími se z piana v lobby baru. Několik panáků Johnyho Procházky black label nás dovedlo k názoru, že je potřeba tento den dát vám méně šťastným k dispozici co nejdříve.
Přejeme dobrou noc