Dnešní den začíná pěkně. Dobrá snídaně rozsahu asi jako včera, na cestu berem 2 jabka, na pokoj dobalit věci a pro auto. Než vyrazíme, musíme ještě nakoupit zásoby na cestu...čeká nás asi 560km dlouhý výlet většinu podél pouště. Takže vodu, džus a nějaké jídlo. V půl desáté můžem vyrazit. Část cesty pojedeme stejně jako včera směr Auto muzeum a pak stále rovně až do Hameemu.

Počasí zatím také ideální...kolem 24°C po ránu, proplétáme se provozem a cesta ubíhá výrazně lépe než včera kdy tu byly různě velké louže. Míjíme Emirates National Auto Museum. Aby to nebyla taková sranda, zvedá se vítr a Rendis to označuje jako písečná bouře I. Nic jedeme dál...tohle ještě nic není. Dorážíme do Hameemu po 200km od hotelu. Pro jistotu tankujeme, nevím jak to bude vypadat dále, takže plná zase za 310,-

Trochu fouká

Cestou uhybáme ještě na odbočku směr luxusní resort Qasr Al Sarab. Nos tu stojí od 9,5tis za noc a tak se otáčíme na kruháči před hotelem a chystáme se odjet, ale rychlý doorman se k nám vrhá, že se tu snad ubytujem. Snažím se mu vysvětlit, že jsme "spletli" odbočku a míříme k ománským hranicím a dále do Al Ain. Trochu nechápe a tak volá ještě dalšího, který to tu zná lépe, ale nakonec nás posílají vlastně stejnou cestou jako sme přijeli z Abu Dhabí a pak doprava na Al Ain. Nechápou náš plán jet podél hranic...mají za to, že tam ani cesta není.

Qasr Al Sarab

Vracíme se zpátky na hlavní a bereme další odbočku doprava, která opravdu vede tím správným směrem. Jedeme, jedeme...cesta se klikatí, stoupá a klesá až po 35km dorážíme na křižovatku tvaru T, kdy doprava je zákaz vjezdu soukromých vozidel a doleva vede naše plánovaná trasa podél hranic vyznačených plotem s ostnatým drátem.

Za odbočkou podél hranice se Saudskou Arábií

Na kopci u hranic

Vítr fouká stále a místy je nafoukaný písek na silnici. Rendis trochu prská, ale není to metrová závěj a tak projíždíme dál. Moje navigace bohužel nemá plně zakreslenou cestu podél hranic a tak jedem po paměti co si pamatuju z Google Maps. Postupně přejíždíme duny, některé mají stoupání 10%...pohoda...střídají se s kopcema, které mají 20%...a pak přijedete pod kopec, u kterého cedulka radši ani nepíše jaký je to krpál. Suník musí párkrát podřadit i na jedničku, klimu vypínáme preventivně :D

Jedna z dun

Zatím pohoda, dokud Rendis nevysloví zaklínadlo...snad nezačne pršet, to bysme ty kopce nedali. No nezačalo přímo pršet, ale přijíždíme do míst, kde byl obrovskej slejvák, odhadem tak před hodinou, takže na cestě jsou vyplaveny nánosy písku a hlavně kamení. Rendis zpomaluje, abysme nepíchli kolo. Náhradní sice máme, ale jen jedno a signál na mobil se ztratil asi tak před půl hodinou. Najednou ty kopce s mokrým asfaltem a naplaveným pískem vypadají trochu hůř, ale stále jedeme.

Najednou potkáváme uklizenou cestu, odhrnutý naplavený písek. Vzpomínám si, že tu bývaly zaparkovaný nakladače, evidentně je používají pro uklízení cesty. Jeden pásový nakladač vidíme za plotem na ománské straně...divné je, že jsou pásy obtisknuté na straně u nás...i za plotem. asi po dvou kilometrech vidíme v plotu bránu a na ní visací zámek...týpek má určitě klíče od hranic :D

Na naší straně taky potkáváme pracovníka s kolovým nakladačem, zdravíme ho a on asi trochu nechápe, že tudy jede auto. Pokračujeme dál, navigace stále netuší kde je a já jen uklidňuju Rendise, že za támhle tou dunou už bude konec. Tahle část těsně podél hranic až do rohu trvala asi 80km. Cestou potkáváme pár cedulí s upozorněním na zákaz předjíždění, snížená rychlost na 90 a na konci téhle cesty ještě přikázaný směr jízdy doleva (místo je označeno jako nejjižnější cíp SAE). Po dvou kilometrech cesta rovně (kudy jsme chtěli jet) je označena stejně jako předtím - zákaz vjezdu soukromých vozidel a přikázaný směr doleva. Vypadá to, že nás to souběžnou silnicí vrátí zase zpátky. Naštěstí po pár kilometrech zase přikázaný směr jízdy, tentokrát doprava. Tou dobou je již zřetelně vidět, že jedeme do sra*ek. Tmavo před námi, tma vedle nás.

Nejjižnější cíp SAE

Jedeme do sra*ek

To co zažíváme později Rendis označuje jako písečná bouře II. Nicméně písek byl v tu chvíli to jediné co vzduchem nelétalo. Nejprve přišel obrovský vítr a silně rozpršelo, že nebylo vidět kam jedeme...to by se ještě dalo, ale za chvíli začaly padat i kroupy. Mám pocit, že jsem zahlídnul i velikost téměř pingpongového míčku. Kroupy nám mlátí do auta, do čelního skla a Rendis začíná vytvářet krizové scénáře. Po pár km to otáčíme, asi 150m zpátky stál zaparkovaný náklaďák s dalším náklaďákem na přívěsu, tak se za něj na chvíli schováme.

I místní dělníci se přijeli na chvíli schovat za náklaďák. Po deseti minutách kroupy přestávají padat, déšť se trochu zklidňuje a tak pokračujeme dál. Benzinu máme stále dostatek. Náhle se navigace chytí an cestu a ukazuje, že nám zbývá ještě 190km. Stále prší a tak nás navigace straší, že tuto cestu pojedeme asi 8hod.

Tam nahoře na kopci je náš hotel

Zbytek cesty je už trochu nuda...skoro pořád rovně, déšť už taky ustal. Asi 100km před cílem se na parkovišti střídáme a já dojíždím až do Al Ainu. Předpokládal jsem příjezd mezi 18-19hod, ale jsme tu asi před půl šestou, takže to vidím na vodní dýmku na terásce s výhledem na krásně osvětlené městečko. Náš hotel Mercue Grand Hotel je na 1249m vysoké hoře Jebel Hafeet. Cestou zastavujeme ještě na pár vyhlídkách. Dorážíme do hotelu, ubytováváme se a dostáváme pokoj v nejvyšším 5.patře. Hotel je to pěkný, ale je vidět, že je již staršího data narození. Jdu se zeptat jak to vypadá s terasou a dalšími atrakcemi (minigolf, bazén)...tak prý všechno venku je zavřené...zbývá fitko a restaurace poněkud dražší. Jinak pro informaci za snídani chtěli 87 dirhamů za osobu. A tak bereme auto a vyrážíme do města na večeři a koupit něco k snídani.

Výhled z parkingu

No najeli sme asi 40km, než sme dojeli k nákupáku...jinak totiž potkat někde restauraci cestou je hodně náročný. Nákupák to jistí, dáváme dva burgery, já u Hardee's a Rendis u KFC. pak se ještě stavujeme dole v hypermarketu pro Colu na večer a nějaký dobroty k snídani (kafe s rychlovarkou máme na pokoji). Pak ještě natankovat po celodenním výletu za 300,- plnou a do hotelu. Jsme vyčerpáni po náročném dni a tak psaní článku nechávám až na zítra a jen popíjíme, než padneme za vlast. 

EDIT 2020

Domnělá ománská hranice byla ve skutečnosti hranice se Saudskou Arábií...a nyní dle Google maps je cesta podél hranic zakázaná a je vyhrazena pouze pro pohraniční stráž.