Ráno vstáváme na snídani, která nás velmi mile překvapí bohatým výběrem a především kvalitou. Ne nadarmo v průvodci píšou, že v Kalánsku se na špatné jídlo téměř nedá narazit. Nadlábnuti nejen výtečnými španělskými šunkami k prasknutí se vydáváme tentokrát na autobus, který je o kousek blíž než stanice metra. Necháme se dovést do centra a vyrážíme k našemu prvnímu dnešnímu cíli - Gaudího secesní stavbě Casa Mila, známější pod přezdívkou La Pedrera. Přicházíme po deváté, kdy je tu ještě minimum lidí a kupujeme lístek za 14 EUR okamžitě bez front. Chceme si užít především členitou střechu, než dorazí hlavní nával turistů, spěcháme proto nahoru okouknout a vyfotit slavné komíny.
Kromě bizarních komínů můžeme obdivovat i výhled na město. Po návštěvě střechy se vracíme dovnitř do domu, kde si prošmejdíme dva veřejnosti přístupné byty, vybavené původním nábytkem. Na půdě domu se nachází též malé muzeum, kde si můžeme prohlédnout model či skicy většiny z mistrových výtvorů a dozvědět se více o jeho pracovních postupech, především o inspiraci přírodou.
Budovu opouštíme před polednem a přesouváme se po Passeig de Gracia o kousek dál, k dalšímu Gaudího domu Casa Batlló. Jak ovšem přibylo hodin, přibylo všude i turistů a před tímto velice zvláštním domem je nyní nechutně dlouhá fronta. Nakonec se tedy spokojíme alespoň s venkovním výhledem na unikátní fasádu s lehce morbidními balkony ve tvaru lebek a vydáme se na cestu k barcelonskému přístavu. Procházíme opět kolem La Catedral, kterou jsme navštívili včera, ovšem dnes jdeme okolo v čase, kdy se neplatí vstupné - a na schodišti před vchodem se tísní docela slušný dav. Rozhodně stálo zato připlatit si těch 5EUR za osobu za ten včerejší klid.
V přístavní čtvrti se procházíme po promenádě lemované palmami, dojdeme až ke sloupu se sochou Kryštofa Kolumba, na jedné z laviček si chvíli odpočineme a posvačíme. Pak se vydáme po molu do nákupního střediska Mare magnum, kde proběhneme pár obchodů, ale nic nás nezaujme. Výlet do přístavu završíme posezením v mořské restauraci, kde si dáme obří pánev s paellou s mořskými plody. Při objednávání piva se číšník ptá, jestli malé nebo velké - no samozřejmě, že velké :) Jenže tady mají jinou míru, velké španělské pivo je to samé co český tuplák, tedy litr. Ovšem kvalitou to má do českého poměrně daleko ...
Po výborném obědě se přesouváme metrem až téměř na druhý okraj Barcelony, ke Güellově parku, dalšímu Gaudího mistrovskému dílu. Průvodce Lonely Planet nám radí vystoupit na stanici metra Vallarca a přijít do parku vedlejším vchodem, neboť k parku je to od metra slušný kus cesty a navíc do pěkně strmého kopce. A právě cestou ze stanice Vallarca je možné využít eskalátory, které nám s tím výšlapem pomůžou. I tak je to pořádná štreka, ale překonání výškového rozdílu za ty nádherné výhledy na Barcelonu rozhodně stojí. A vůbec celý park je skvostné dílo, propracované do nejmenších detailů. A stejně důmyslný tu mají ilegální prodejci systém, jakým se navzájem varují před policií a narychlo sbalí své zboží. Všechny magnetky a další suvenýry mají připíchlé na prostěradle, které rozloží na pískovém chodníku, a jakmile se ozve signál o policejní kontrole, ve vteřině prostěradlo prostě popadnou a nacpou do tašky a stejně rychle ho později opět mezi turisty rozloží.
Jak se blížíme ke hlavnímu vstupu do parku, počet turistů se zahušťuje. Na hlavní terase, lemované vlnitými mozaikovými lavičkami, je pěkný šrumec a fotografování je čím dál těžší. Trošku volněji je v kamenné promenádě polozapuštěné do svahu, tady je ale zase málo světla na setový objektiv. Úplně největším oříškem ovšem bylo vyfotit známého mozaikového ještěra, který vchod do parku hlídá - vychytat vteřinku, kdy mu kolem krku nebo na hřbetě zrovna nevisí nikdo z turistů, dalo docela práci. Omluvte proto nedoostřenou fotografii, na to už nebyl čas :)
Nakoukneme ještě krátce do jednoho ze dvou pohádkových domečků v Gaudího mozaikovém stylu a vydáváme se dolů směrem k metru, tentokrát ke stanici Lesseps. Nasedneme na metro L3, vrátíme se do centra a podvečerní Barcelonou dojdeme k Arc de Triomf, vítěznému oblouku, což je náš dnešní poslední cíl. Hned za obloukem začíná krásný park se spoustu laviček k odpočinku pro naše unavené nohy.
Po procházce parkem nasedáme na zdejší stanici autobusu, odkud jede přímá linka k nám do čtvrti Sant Andreu. Bohužel naši výstupní zastávku o jednu přejedeme a protože je tu zrovna jednosměrná stanice, musíme k dnešním mnoha nachozeným kilometrům přidat ještě zhruba jeden, než konečně padneme do postele ...