Aruba, Bonaire, Curacao - banner

Let’s have a dolfun! Omlouvám se všem neangličtinářům, tenhle slogan z delfíní akademie mě opravdu zaujal, ale bohužel tato krásná slovní hříčka je nepřeložitelná do češtiny. Jde o srandu s delfíny a přesně tu dnes dopoledne máme na programu. V osm máme mít v The Dolphin Academy plavání s delfíny a půl hodiny předtím je příprava, takže vstáváme poměrně brzo. Jede s námi Jožka vybaven dvěma fotoaparáty, aby nám udělal fotky.

V půl osmé se aktivně hlásíme na vrátnici, ale zatím mají zavřeno, tak nic, počkáme. Toho čekání bylo nakonec poměrně dost, placení, instruktáž, rozdělení do skupin … takže teprve kolem deváté dostáváme ploutve a jdeme k delfínímu výběhu (nenapadá mně lepší slovo, bazén to není, prostě ohraničený kus pobřeží, kde rejdí delfíni). V naší skupince je nás šest, dva holandské páry a my dva.

Za svých 159 USD tu strávíme půl hodinku se třemi delfíny a dvojicí instruktorů. Nejdříve se jen tak rozplaváváme … první kontakt s delfínem je úžasný, je zajímavě hebký na dotek. Jen tak volně mu položíme ruku na hřbet nebo na bok a plaveme mu po boku, chvíli každý sám, většinou ale spolu.

Po prvotním seznámení zkoušíme jednoduché triky s delfíny, které jsme zahlídli na instruktáži a cvičitelé nám je ještě připomenou. Signálem můžeme delfína přivolat a nechat si od něj dát pusu, po jiném signálu zazpívá, ještě umí na povel mávat, potřást ploutví nebo udělat otočku. Postupně zkoušíme všechny tyhle triky, zlatým hřebem je ovšem rychlá jízda se dvěma delfíny.

Půlhodinka uteče jako nic, šlapat vodu nebyl s ploutvemi žádný problém. Rozhodně to byl pro nás oba krásný zážitek a všem doporučujeme :)

Kolem jedenácté se vracíme zpět do Blue Bay, s balením spěchat nemusíme, máme domluvený pozdější check-out. Standardně za tuto možnost účtují 50 USD, ale když Pája udělal hezký oči na recepční, okamžitě z toho bylo 25. Máme tedy posledních pár hodin v Karibiku, které se rozhodneme strávit na pláži a naposledy si naplno užít teplého moře, sluníčka a horkého písku. Čas nemilosrdně utíká, takže poslední tempo v moři, poslední stopy otisklé do rozpáleného písku a musíme zpět.

Na pokoji si dáme sprchu, balíme a opouštíme hotel. Online check-in máme hotový od včera, tak na letišti jen vrátíme auto, odbavíme kufry a koupíme jako suvenýr pro kolegy z O2 láhev místního rumu. Trochu nás překvapí benevolentnější přístup k bezpečnosti na tomto letišti – opět si do letadla bez problémů neseme láhve coly a džusu a dokonce zbytek Bacardi ve skle. Letíme úplně stejným letadlem jako cestou tam, jen tentokrát už nemáme s Pájou štěstí na soukromí na trojce sedadel. Jožka a Žaneta sedí sami o pár řad vpředu, mezi námi je prázdná exit row s velmi velkorysým prostorem na nohy a Pája se hned hlásí u letušky, že ji klidně rádi obsadíme, pokud zůstane prázdná. Jožka pro změnu sonduje, zda by mu nabídla na jeho zlatou OK kartu nějakou zajímavou cenu na upgrade do Business nebo Economy plus, ale žádnou zajímavou nabídku nedostává.

Naše letadlo se odlepí z ostrova přesně na čas v 17:05 a poté začne velké stěhování. Na volná místa v exitových řadách jsou přednostně usazováni cestující, kteří měli za sousedy rodinky s dětmi, ale letuška pamatuje i na nás a nabízí nám jedno poslední prostorné místo uprostřed exit row. Pájovi se tam ale beze mne nechce a bohužel i naše holandská sousedka nechce opustit místo u uličky, tak holt budeme muset tuhle cestu zvládnout ve standardním posedu. Při výšce 188, resp. 178 cm economy třída moc možností na pohodlí nedává, tak si cestu aspoň zpříjemníme pár drinky. I podávané jídlo nám chutná.

Pájovi se naštěstí podaří trochu usnout, mě to tentokrát moc nejde, tak o pár hodin později vystupuju v Amsterdamu docela slušně unavená. Náladu nám ještě pokazí bezpečnostní kontrola a celní úředníci – pro nás naprosto nepochopitelně má Holandsko zákaz dovozu alkoholu z Curacaa, včetně nákupu v Duty free, takže dárek pro kolegy v podobě karibského rumu nemilosrdně po delší diskuzi putuje do kontejneru. Tak až poletíte do Karibiku přes Amsterdam, schovejte si raději alkohol do odbaveného zavazadla.

Proběhneme letištěm k terminálu s naším letem do Norimberka, vezmeme to přes pár souvenir shopů, ale na nic, co by vynahradilo karibský rum, už nenarazíme. Přesun do Norimberka s Fokker-70 už je proti zaoceánskému letu jen taková rychlovka. Nahoru, sníst sendvič a hned zase dolů. V Norimberku už je vše bez problémů, jelikož šlo o přesun v rámci EU, další kontroly nás nezdržují a jsme hned venku. V Parkhausu najdeme Jožkovu Kiu a můj bavoráček po více než dvou týdnech naprosto v pořádku, tak se s našimi spoludovolenkáři loučíme a vyrážíme na cestu do Prahy s krátkou zastávkou na vyzvednutí morčete u kamarádky v Jesenici. V neděli 8.7. okolo 14té hodiny vítězoslavně dorazíme do našeho bytečku, informujeme rodiny, poděkujeme Petrovi za péči o kytičky a zeleninu na terase a dovolená je tím pádem definitivně u konce … a můžeme se začít těšit na tu příští :)