Aruba, Bonaire, Curacao - banner

Vlivem časového posunu a nebo možná tím, že jsme se tak těšili na dnešní potápění, jsme se probudili již kolem půl sedmé. Na vstávání to bylo ještě brzo a tak bylo potřeba se zabavit. Někdo se už jen tak válel, Jožka vytáh notebook a pracoval. Kolem osmé jsme se sešli na snídani před apartmány a začali hodovat.

Ve čtvrt na deset nás vyzvedne auto a pojedeme se potápět, takže po snídani ještě rychle připravit poslední věci jako podvodní foťák, GoPro kameru, potápěčský deník, peníze, pití... Jelikož už čtvrt bylo před chvilkou, vybíhám ven se podívat, jestli už na nás nečeká auto...nečekalo, zrovna se chystalo odjíždět a tak na poslední chvíli se ho podařilo zastavit, jinak by ujel.

Naskáčeme do auta a vyrážíme směr jih. Dobrou půl hodinku nám trvá cesta. Ještě nabíráme jednoho potápěče jménem Dave, který si s sebou veze o trochu větší foťák s externím bleskem. Objedeme letiště, za nímž je ukryta marina. Na lodi je již připravena výbava a tak nám již nic nebrání vyrazit na moře. Kapitán vyrazí dále na jih. První oblastí, kde se budeme potápět je Kantil reef. Dostáváme krátké, 3mm silné neoprény, já fasuju ještě botičky a ploutve přes botičky :)

Koukám na budíky kolik nám to ukazuje vzduchu...sakra ono to je v PSI místo v barech a hloubka ve stopách. Mike nám vysvětluje plán ponoru a za chvíli jdem na to. Dneska mi přijde, že fouká vítr o trochu víc, takže i moře dělá větší vlny. Skáčeme do vody, chytáme se lana a čekáme na zbytek. Mike dává signál a jdeme pomalu dolu. Potápíme se nejprve zhruba do 10m a pak postupně podél útesu až do nějakých 20m. Jak si tak plavu, pozoruju a fotim, spadnul jsem až do 25m, takže mě Jožka upozorňuje, ať si víc hlídám hloubkoměr. Viditelnost je celkem dobrá, i když by mohla být ještě trochu lepší. Teplota vody dosahuje 26° Celsia, což také není nejteplejší, ve které jsem se potápěl (ve Vietnamu byla voda 28-30), ale je to příjemné. Cestou potkáváme spoustu různých ryb, murény, perutýny a různobarevné korály. První ponor trval asi 42minut.

Druhý ponor je z lodi na stejném místě, ale tentokrát míříme na druhou stranu na Barcadera reef. Tentokrát se pohybujeme v trochu nižší hloubce, maximálně asi 18m. Opět je tam spousta rybek, různých korálů, zahlédnem opět murénu, kraba a hejno olihní, které jsem bohužel nestihnul dobře zaostřit, byť proplouvaly nedaleko ode mě. Po 45minutách vylézáme nedaleko od lodi. Moře houpe snad ještě víc, než když sme tam skákali. Za chvíli jsme na palubě a probíráme společné zážitky. Vyrážíme zpátky do přístavu, kam dorazíme asi za 15minut.

Cestou zpátky vysazujeme Dejva v jeho hotelu a za chvíli zastavujeme u našich apartmánů. Ještě vyřídit platbu za ponory...vyšlo to na 90USD / 2 ponory a osobu. Holky se mezitím někam zdejchly, ale nebudou daleko... auto tu zůstalo zaparkováno. Vyzvedáváme si náhradní klíče a cestou se jdem podívat na blízkou pláž. Tady jsou :) válejí se ve vyhřáté, téměr stojaté vodě. Koupat se tam nedá, je to mělké a dno je hodně kamenité. Nicméně na válení úplně ideální.

Jdeme se na pokoj převléct, sbalit a za pul hodinky vyrážíme na obhlídku ostrova. Jedeme na sever, směr písečné duny a California Lighthouse. Cesta k majáku je celkem jednoduchá, převážně asfaltová. Bohužel ale maják je zavřený, takže uděláme pár fotek a vytyčíme nový cíl cesty.

Tady už cesta není tak jednoduchá a náš Chevrolet se nedobrovolně mění na offroad. Jožka jako navigátor nemá moc práce, spíš jen rozhoduje, zda objedeme kaktus zleva nebo zprava. Užíváme si divokou jízdu vyschlou zlatocihlovou krajinou občas zpestřenou kaktusy, Chevrolet šlape jako hodiny a zvedá za sebou oblaka písečného prachu. Když si užiju dost řízení v písku, přes ručku otáčím Chevyho a vracíme se zpět. Tentokrát ale uhneme z pouště a vracíme se podél pobřeží. Cestou několikrát zastavujeme na focení hezkých vyhlídek a kaktusů.

Když dojedeme zpátky do civilizace, děláme ještě poslední zastávku na pláži. Moře je tu trochu divočejší, což nám přináší spoustu zábavy.

Nejradši bychom tu vydrželi do západu slunce, ale chceme stihnout jacuzzi u našeho bazénu, kde avizovali provoz do sedmé hodiny večerní. Jen tak v plavkách sedáme do auta a v půl sedmé už zase vyskakujeme rovnou do vířivky, ale bohužel bublinky se nekonají, zřejmě je třeba provoz objednat předem. Bereme za vděk alespoň teplou sladkou vodou v bazénu, kam skáčeme i s voděodolným foťákem a bavíme se u podvodních fotek. Po západu slunce se jen přesuneme k našemu posezení a grilu, kde vydržíme až do nočních hodin ...