10.3.2016 - Al Ain - Jebel Hafeet - Hatta - Ras al Khaimah


Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal Pavel Šťastný

Vstáváme na pohodu kolem půl deváté, vařím kafe na pokoji a dávám si k tomu muffiny plněné jahodovou marmeládou. V balení jich bylo 24 za 10 dirhamů...ale po deseti jsem již nasycen. Pobalíme věci a jdem se odhlásit. Terasa na focení je stále zavřená a tak opouštíme hotel směrem na ještě vyšší vyhlídku než byl náš hotel. Jsou relativně nízko mraky a fouká tu, ale i tak je to pěkný výhled. Uděláme pár fotek a vyrážíme dál. Jinak cesta na vrchol je pěkně zatáčkovitá. Škoda, že nemáme tak o 150 koníc víc v autě.

Parkoviště na Jebel Hafeet

Výhled z Jebel Hafeet

Dalším cílem by mělo být velbloudí závodiště a tak do navigace klepne Al Ain Camel Race Track. Jedeme asi 30km, ale na konci cesty nacházíme jen nějakou administrativní budovu a po velbloudech ani památky. Zkouším ještě od oka zadat oblast, kde si vzpomínám, že Google ukazoval náš vytoužený cíl. Po další půlhodince dorážíme na místo. Snažíme se ptát lidí kolem cesty...ale buď neumí anglicky a nebo netuší, kde by tu něco jako závodiště mohlo být :( No nic, zadávám do navigace další cíl a tím je odbočka k ománským hranicím směrem Hatta.

Cesta ubíhá docela vpohodě, přijíždíme k ománským hranicím a doufáme, že to klapne. Pokud by nás vpustili, zkrátili bychom si cestu do Hatta asi tak o 50km. Místňáky před námi pouští celkem rychle a nás celkem rychle otáčejí jakmile vidí cizí pas. Pasy nám seberou, nakáží otočit se hned za bránou a při výjezdu nám je teprve vrací. Cestou zpátky ještě fotíme nakladač, který odklízí naplavený písek po dešti z předchozího dne.

Odklízení písku u hranic

No nic...tak se projedeme. Objíždíme severní cíp Ománu a dorážíme do městečka Hatta. Zadávám do navigace místo, kde by měla být cesta směrem k Hatta Pools. Dle některých článků by neměl být problém přejet hranici k těmto přírodním koupalištím. Jak se blížíme k hranici, vidím jak autu před námi před vpuštěním ještě prohledává kufr. Jelikož tato část patří pod emirát Sharjah a tady je zákaz dovozu a držení alkoholu, mohl by to být trochu problém (každej máme flašku s sebou). Ale obavy se ztratí, jakmile celník vidí naše pasy, okamžitě hlásí, že cesta tudy zavřená, musíme prý pro razítko na vedlejší přechod (tam zas ale nevede cesta k Hatta pools). Vracíme se do "centra" a zkouším se ptát ve směnárně, jestli nás třeba nenavedou jinudy. Bohužel pán neví, která bije a odkazuje nás na dva bazény v nedalekém hotelu. No nic...zkusíme to ještě tou vedlejší cestou. Když přijíždíme na hranici, tak vystupuju a byť na nás pán kyne ať pokračujeme dál, přesto se ho vyběhnu zeptat kudy že k Hatta Pools. Ptá se kolegy v kanclu a tudy prý ne, že musíme zpátky tam kde už sme byli. Otáčíme se hned za domkem, abychom necouvali nebo nejeli v protisměru. No možná by to bývalo bylo lepší. V budce totiž sedí úředník (podle uniformy asi ománský), který má jasné příkazy a tak po nás vyžaduje papírek. Marně se mu snažíme vysvětlit, že jsme nebyli v Ománu, že se jen otáčíme po a že jsme teď přijeli. Odkazuje nás na budovu asi 1km vzdálenou. Rendis pokračuje k budově...dle navigačních cedulí máme jet pravým pruhem...ten plynule objíždí celnici a šup už sme v Ománu...to bude průser :D No nic, musíme to otočit a tak po 50m se otáčíme asi pod dohledem všech kamer v okolí. Rendis zastavuje na parkovišti a já jdu do budovy vyřídit papírek. Normální imigrační oddělení. Chvíli čekám ve frontě, až se na mě dostane řada. Celkem sympatická zahalená slečna se mě ptá, kde sem se tu vzal a tak se jí snažím vysvětlit situaci. Ptá se jestli chci jet do Ománu. Ne, ještě jednou jí vysvětluju, že pán v tom domečku chce papírek...nejprve se snažím mluvit jako kdybych tu byl sám, ale je mi jasný, že na ten papírek píše i počet osob a pán v budce by nás opět otočil nebo vypustil pouze jednoho. A tak vytahuju ještě Rendisův pas. Slečna odvětí, že musí kamaráda taky vidět...asi se jí libil podle fotky :D Po kontrole nám vydává vytoužený papírek s počtem osob, dalšími čmáranicemi a hlavně s razítkem. Konečně můžeme jet zpátky odkud jsme přijeli. Když dorazíme k budce, pán si vezme papírek, usměje se, omluví se za nepříjemnosti a popřeje nám šťastnou cestu. Pro dnešek již Ománu bylo dost a uháníme směrem Ras al Khaimah do našeho hotýlku.

Papírek pro celníka

Vzdálenost 130km utíká celkem rychle, cestou potkáváme ještě pár zaplavených oblastí a kvůli tomu uzavřené pruhy silnice. Občas potkáme i hloučky místních, kteří se sjíždějí k jezírkům, kde ještě zůstala voda po deštích.

Zaplavená část silnice

Místňáci u rybníčku

Kolem půl osmý dorážíme k Acacia Hotel by Bin Majid Hotels &Resort. Dostáváme pokoj 512 s výhledem na parkoviště, snídaní a Wifinou...bohužel jen pro jedno zařízení. Ale na to jsem připraven a mám na notebooku nainstalován program Connectify, který umí nasdílet internet pro další zařízení - promění notebook v router. Pokročilejší verze umí nasdílet nejen kabelové a Wifi připojení, ale i mobilní připojení přes USB modem.

Náš pokoj

Vyrážíme na terasu k bazénu, objednáváme dvě kávy a shishu. Pokecáme, dopijeme a odebereme se na pokoj, kde ještě dopijeme panáka při poslechu filmu Starsky a Hutch. Článek dopíšu zítra...snad.

Rendis a shisha

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit